Lezení je pro radost..

V neděli při návštěvě stěny jsem se opět utvrdil v přesvědčení, že až na malé vyjímky většina lezců usiluje o zdraví své a v nejednom případě i o zdraví svých kolegů.

příběh na úvod

Neděle - stěna v ČB:
Prvolezec leze cestu a u třetího jištění po pár pokusech dojde k závěru, že cesta je nad jeho síly. Nechá se spustit a dojde k vystřídání. Nechali nacvakané první tři nýty a do cesty nalezl druhý(styl RK). Při oblézání prvního jej vycvakl a to samé následovalo u druhého.
U třetího začal boj a po pár odsedech konečně sebral sílu a cvakl čtvrtý. Ani jeden z dvojice si evidentně neuvědomoval, že vlastně celkem zbytečně riskovali a co se mohlo stát. Vlastně nic byl tam nýt, ale jde o to, že ten nýt u pasu, okolo kterého řeším problém, se také může špatnou manipulací vycvaknout(kor když se ho občas někdo chytá).
A když je to můj jediný a navíc ve výšce třetího jištění pak jsem prohrávající. Vše by vyřešilo zanechání cvaklých spodních expresek. Je to maličkost a hloupost, ale o to jde vlastně vždy.. Lano by nepřekáželo lezci ani jističovi, v případě pádu (odsedu) je bezpečnější a asi i pohodlnější pro lezce padat na lano které je vedené v expreskách než které jde od první směrem od stěny.
A v neposlední řadě i síla potřebná pro udržení lezce je podstatně jiná, prochází li lano jedním nebo třemi jistícími body.
Přidáme-li k uvedenému, že jistič držel lano níže uvedeným způsobem - obě ruce nad brzdou a obě palcem vzhůru, pak je asi na čase si oddechnout, že se vlastně nic nestalo. Dnes ne ale co příště?
Nic, udělal jsem velkej oblouk abych v případě pádu na zem nebyl ten ve spod a hodil okem na druhou dvojku. Prvolezec s lanem přes rameno statečně vynechává první jištění, pak druhé aby u třetího zjistil, že asi necvakne a začal z posledního cvakat pod pasem druhej..
Na stěně byly v tu chvíli jen dvě dvojky, naše byla třetí. Cíl akce - držet se ve vzdálenějším rohu...


Dnešním cílem není komplexní metodické zpracování, chci jen upozornit na nejčastější chyby, které můžeme do jedné vypozorovat během 5ti minut kdekoliv stěně v mém případě v neděli v ČB...
Bezpečnost ve sportovním lezení je především o zodpovědnosti sama k sobě a některé věci je velmi jednoduché dělat správně:) tak proč ne..

Takže pár maličkostí,které se dají denně zahlédnout a které můžou být občas zcela zásadní:

Jištění a manipulace s lanem při jištění

Absolutně vynechám způsoby navazování ale co je chyba jedna z nejčastějších je držení jistítka, nemluvím o žádném speciálním ale o držení obecně.
Většinou (myslím si že vždy ale...) platí že: při předpokladu správného založení lana do jistítka (každé má své způsoby) je na jedné straně lezec, ať již prvolezec nebo druholezec a na druhé ruka jističe.
To co je mezi tím je naše brzda a pravidlo které je vcelku zásadní je, jak držet lano za a kde ruku která lano drží mít.
Ruka svírající lano musí být vždy palcem k brzdě (jistítku) a téměř vždy pokud možno níže než jistítko samotné aby byl zachován správný průchod lana jistítkem a v případě pádu jsme jej mohli intuitivním zpevněním se zastavit.
Je třeba si osvojit správnou pozici pro jištění a tu dodržovat vždy. Na jištění prvolezece, při podávání lana, nebo dobírání druholezce.

Je pravidelně k vidění držení lana oběma rukama nad jistítkem a oběma rukama malíkovou hranou k jistítku - toto držení způsobí následující - při zatížení(pádu) je snížena brzdící schopnost jistítka(tření v brzdě je na minimální ploše) a tím i razantně stoupne síla potřebná k udržení tahu - důsledkem může být v nejhorším případě neudržení pádu v lepším jen popálené ruce..
Dále pak ruka pod(za) jistítkem která má pád zadržet a je obráceně nemůže naplno zabrat správným směrem a v návaznosti je opět snížena brzdná síla jistítka a vzrůstá síla, která je nutná k zadržení pádu.
Puštění ruky pod jistítkem a obouruč podávání lana při cvakání nebo podávání si lana z ruky do ruky asi netřeba komentovat vůbec.

Pozice jističe

Dalším vcelku častým průšvihem je, že jistič nestojí kde by měl a v případě chycení pádu není schopen bezpečně absorbovat sílu která na něj působí. Stačí stát dále od stěny, hlavně když prvolezec je ještě nízko nad zemí případně je mezi ním a jističem málo jištění. Pak dojde po pádu ke stržení jističe ke stěně, následnému nárazu a velmi pravděpodobnému puštění lana... při troše štěstí lano jistič udrží ale nárazem o stěnu riskuje vlastní úraz. Samozřejmostí je i následné prodloužení pádu lezce, které také může být zásadní.
Sezení nebo dokonce ležení při jištění nemá své místo vůbec. Nejen, že nejsme schopni na pád reagovat změnou vlastního těžiště, ale ještě navíc riskujeme zranění vlastní páteře(velmi pravděpodobné při chycení pádu vleže). Při takovémto zranění je na snadě jestli i nadále udržíme lezce nebo se chytneme oběma rukama za záda...
Jde o to vždy být v co nejideálnější pozici tak aby jsme byli schopni předpokládaný náraz absorbovat a pád chytit nejen bez vlastního zranění ale především bezpečně a pohodlně pro prvolezce. Neexistuje-li v dané chvíli taková pozice je dobré sám sebe ještě zajistit, ale to už jsme zase jinde.
Zde je vcelku důležité ještě zmínit váhový rozdíl jističe a lezce. Jistí li 80ti kg chlapík 50ti kilovou bábovku je asi jedno, že nestojí přímo ve spádnici, ale je li tomu naopak pak je to zcela zásadní...

cvakání

Jedna z nejvíce podceňovaných věcí je správné založení lana do karabiny postupového jištění. lano musí být vždy založeno tak, aby nedocházelo vedením lana k otáčení expresek a aby bylo co nejvíce sníženo riziko jakéhokoliv zatížení nebo páčení zámku. Je pravidlo, že "lano které vychází z expresky nahoru je lano které vede k lezci".
Je potřeba vzít do úvahy, že na expresce jsou zámky dva - na obrázku je vidět co se může stát na spodní karabině, ale je velmi jednoduchý způsob kdy se vycvakne i horní karabina - při nešťastném souběhu, špatného cvaknutí a "ideálního tvaru" nýtu... Opět se dá formulovat pravidlo - "zámky cvakat směrem od předpokládaného směru lezení". Tzn. lezu li doleva, zámky jsou vpravo..

vedení lana

Vždy mi bylo vtloukáno, jak lano od prvolezce nesmí být nikdy mezi jeho nohama ale vždy venkem přes nohu. Toto pravidlo platí ve většině případů, jen né tehdy kdy lezeme přesně v linii jištění.
Při lezení je vždy třeba vézt lano tak aby kdykoliv při pádu nezůstala noha za lanem, pak i velmi krátký a lehký pád, nebo i odsednutí končí hlavou dolů a v lepším případě jen spálenou nohou.. Je dobré absolvovat pár tréninkových pádů - odskoků. Aby člověk předešel otočení hlavou dolů je dobře se při pádu chytit za uzel a kontrolovat celý let - kontrolovaný pád. Ani v případě krátkých pádů nesahat po expresce - ruce na uzel a věřit jističovi. Co je smutnější, než si expresku v rotaci sám vycvaknout..

další a další..

Pravidelně je k vidění jak prvolezec pod prvním leze s lanem na rameni. Takovýto způsob vede v naprosté většině ke špatnému založení lana do expresky, v případě pádu pod prvním je větší riziko namotání si lana na krk atd...

při lezení na druhém konci lana v převislých cestách je třeba pro druholezce vždy zanechat jištění - případné odsednutí vede k velkému kyvu a tím je ohrožen jak lezec tak okolo stojící..

je toho mnohem mnohem více není mým cílem dnes rozebrat vše, ale jedno zcela zásadní pravidlo platí vždy - většina chyb a jejich následků je zcela evidentní a při zdravé úvaze a zamyšlení se nad problematikou ji včas odhalí i laik.
To znamená, že i při neznalosti může zdravý rozum předejít nehodě..
Zde uvedená pravidla ale nejsou dogmatem, najdou se situace, kdy neplatí vše doslova, ale na tyto situace nás připraví jen vlastní zkušenosti. Vždy ale platí již výše uvedené - hlavní je zdravý rozum.

Co se začínajících lezců týče lze hodně vyčíst z knížek a opatrně vyzkoušet, ale je vhodnější začínat pod vedením zkušenějších kolegů a nechat se jimi vést. Jednou z možností je i zapsání se do oddílové horoškoly nebo i zaplacení kurzu. Kolikrát stačí jen konzultace s instruktorem.
Osobně jsem kdykoliv ochoten poradit nebo prodiskutovat problém a pro zájemce nabízím i kurz základů stěnového případně skalního lezení zde

**v článku jsem použil obrázky z katalogu Petzl a něco málo jsem ulovil i jinde na webu...